Učitel TV: Některé sportovní kluby nám odrovnávají žáky před očima
Další dílek do skládačky článků o pohybovém rozvoji dětí pro nás napsal učitel tělesné výchovy Mgr. Karel N.
Jako vystudovaný učitel tělesné výchovy vnímám potřebu se i nadále vzdělávat a vyhledávat alternativy k zastaralým způsobům vedení tělocviku. Pohybový rozvoj dětí není z hlediska výzkumu a didaktiky uzavřenou kapitolou, i zde je potřeba jít s dobou. Zvláště s ohledem na množící se dysbalance a vývojové problémy u dětí.
Progresivní metody posouvají i vrcholové sportovce
Mě samotného dohnaly na fyzioterapii dlouhodobější problémy se zády, které způsobily chybné pohybové stereotypy a částečně také malý důraz na regeneraci během studia na fakultě. Za mě bylo studium dost výkonově orientované, poznamenané i samotnými učiteli, kteří do výuky přenášeli vliv sportů, kterými si prošli v mládí. Rozhodně nešlo o reflexi nejnovějších poznatků a metod.
Samotná terapie pro mě byla kromě fyzické práce také o konfrontaci starého s novým. Dnes se ale ukazuje i ve vrcholovém sportu, že progresivní metody tréninku (funkční trénink, balanční pomůcky a jiné), patřičná regenerace a nepřetěžování posouvají jednotlivce i týmy před ostatní. Máloco je pro sportovce důležitější než to, jak dlouho bude moci svůj sport vykonávat ve zdraví.
Má smysl tlak na výkon?
Bohužel mám pocit, že některé sportovní kluby nám před očima odrovnávají žáky na základních školách. Ti se pak léčí, nebo se na tělocviku šetří, protože odpoledne je čeká ještě třetí trénink v týdnu.
Při některých tréninkových objemech a použitých metodách se jim vůbec nedivím. Je to ale dobře? Protože většina takových žáků na začátku střední školy se sportem končí. A co jim zůstane? Nalomená skořápka, kterou neumí slepit dohromady.
Má tedy smysl takový tlak na výkon? U průměrně zdatného dítěte, které nesedí jen u počítače a občas vyrazí s kamarády ven, většinou stačí odhalit jeho silné stránky a rozvíjet jej kondičně, ale hlavně technicky. Protože uvědomění si vlastního těla a pochopení pohybu je pro děti nejtěžší, pokud nemají kvalitní základ. S hormony přijde i výkon, a pokud chtějí u sportu dlouho vydržet, musí know-how někde získat.
Spousta dětí neumí ani běhat
Zde vstupuje do hry škola. První stupeň by měl být základ, na kterém se bude stavět. Jenže na druhém stupni máme spoustu dětí, které neumí házet, chytat, běhat a o pohyb nemají zájem. Protože k němu možná nezískaly pozitivní vztah v rodině, ale ani při setkávání s kamarády.
Technologie jsou všude a celou společnost dávno změnily. Když se chce někdo hýbat, může si najít na internetu nespočet „odborníků“, kteří vám řeknou a ukážou, jak začít. Ale jsme zpět u uvědomění si pohybu, které v takovou chvíli cvičenec nemusí mít. A bez kontroly může celý cyklus neduhů pokračovat.
Velkou roli hraje i tlak okolí
Právě proto jsou snahy paní Slusarčukové a celého týmu UdržSe vítanou variantou, která se snaží všem těmto problémům předcházet a vychovat soběstačné subjekty nejen z řad dětí, ale hlavně pedagogů, kteří budou mládež na problémy upozorňovat. Díky tomu žákům ukážou lepší, zdravější variantu.
Základem je zacílení na mateřské školky a první stupně základních škol, na které by měli navázat druhostupňoví tělocvikáři, kteří budou v nastaveném směru pokračovat. Budou mít skvělou příležitost dětem ukázat různorodost sportovních aktivit a podpořit je v tom, aby získaly vztah ke sportu.
Zní to dobře, ale především v páté a šesté třídě je tzv. peer pressure (tlak okolí) znatelný. Když pohyb nevoní „tahounům“ ve třídě, strhává to k neaktivitě a odsuzování pohybu i ostatní. Zde je velká rezerva v působení na žáky, kterou ale usnadní postupné zavádění nových trendů na prvním stupni.
Věřím, že i když postupně, tak v průběhu následujících let dojde k osvětě a změnám ve způsobu rozvoje motoriky dětí na školách. Je za mě důležité, aby pedagogové neustále vstřebávali nové informace, a to jak z moderní fyzioterapie, tak například z nových studií o výchově a sportu.
Mgr. Karel N.
Ilustrační foto
Pohled Jany – fyzioterapeutky, matky a bývalé učitelky tělesné výchovy na speciální škole
- Z pohledu fyzioterapeuta, který ve své praxi ošetřuje učitele tělesné výchovy s více než desetiletou praxí s bolestmi zad. Díky našemu odbornému zázemí z našich profesí rychle nacházíme vysvětlení a možné příčiny jeho problémů. Učitel rychle pochopil principy správného pohybu a během tří návštěv dosáhl výrazného zlepšení. Nyní je prakticky bez bolesti. Přesto se ptám: „Už jste metody, které jsme zde probrali a které fungují, začlenil do vašich hodin tělesné výchovy?“
- Z pohledu rodiče, jehož syn za jedno pololetí na druhém stupni vystřídal dva učitele tělesné výchovy:
- První učitel, bez předchozí praxe a zřejmě ještě před dokončením studia, zařazoval cviky z pokročilých lekcí crossfitu. Po jejich demonstraci mi, vzhledem k mé profesní orientaci, napadaly otázky jako: „Ukázal vám učitel, jak se cviky správně provádějí?“ nebo „Kontroloval, zda cvičíte správně?“ Odpověď zněla, že učitel pouze seděl, díval se na nás a počítal. Po zaslání dlouhého e-mailu do bakalářského systému a výzvě k dialogu jsem obdržela odpověď jen nepřímo, přes syna. Nakonec byly cviky nahrazeny míčovými hrami.
- Druhý učitel, s více než třicetiletou praxí, se vrátil po operaci. Bohužel se zdá, že jeho zkušenosti z fyzioterapie nebyly dostatečné na to, aby pochopil potřebu motivovat žáky kvalitou pohybu, nikoli jeho kvantitou. Výsledkem byly cviky typu 100× sed-leh nebo 100× klik, což vyvolává otázku, zda je takový přístup vhodný a jak ovlivňuje pohybový aparát našich dětí.
- Z pohledu pedagoga, který učil na základní škole nejen tělesnou výchovu, ale také výchovu ke zdraví. Splnění vzdělávacích plánů a osnov bývá skutečným bojem, někdy chybí pomůcky, jindy je nutné zapisovat do třídní knihy polopravdy z důvodu absence potřebného vybavení. Přesto, když jsem viděla snahu žáka, nikdy jsem za pomalou chůzi namísto běhu nedávala špatné známky. V dnešní době je důležité ukázat dětem pohyb v novém světle a nadchnout je pro jakoukoliv pohybovou aktivitu, přičemž je třeba je naučit, že pohyb by měl být zdrojem zdraví a pohody, nikoli bolesti a nepříjemnosti.
Jana Ř. – učitelka 1. stupně pro 4. a 5.třídu
Každý týden při hodině tělocviku zopakujeme pár cviků a přidáme další, včera to byla malá panda. Pak už děti cvičí ve třídě, když mají hotovou práci. A dělají to rádi 😉. Včera taky 95 % dětí zvládlo roznožku přes kozu, ostatní trénovali odrazy. Jsou opravdu moc šikovní a tělák je baví 👍
