Už odmalička jsem snila o tom, že se jednou stanu učitelkou. Sen se mi splnil, ač cesta k němu nebyla jednoduchá. Navíc je to cesta, která nikdy nekončí. Učitelství totiž nevnímám pouze jako povolání, je to vášeň, poslání. Učit a svou troškou přispívat k vzdělávání našich nejmenších mě naplňuje.

Po ukončení Střední pedagogické školy (oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika) jsem se rozhodla studovat Pedagogickou fakultu – konkrétně Učitelství 1. stupně ZŠ. Během studia jsem se dvakrát stala maminkou a měla o to větší odhodlání školu dokončit. Se dvěma maličkými dětmi mi dávalo smysl začít učit v mateřské škole. Právě ta je totiž základním kamenem ve vzdělávání a troufám si říct, že mnohdy nedoceněná.

Je to přitom úplně první instituce, kam děti vstupují, a kde zažívají (často poprvé) skupinové prostředí mimo domov. Má tak zásadní vliv na jejich vývoj a přípravu na další stupně vzdělávání. Dává dětem jedinečnou možnost socializace, učí se komunikovat a interagovat s vrstevníky. Získávají cenné zkušenosti se sdílením, spoluprací a respektováním rozdílů mezi ostatními. Tímto způsobem se rozvíjejí sociální dovednosti a významně se formuje jejich osobnost.

Od „školkových“ dětí jsem si odskočila na třetí mateřskou dovolenou. Děti rostly a s nimi i jejich záliby. Nejstarší dcera úspěšně zpívá v pěveckém sboru, synovi učarovala horská cyklistika a naši nejmladší chytil florbal. Sport je u nás doma zkrátka téma a s klidem mohu říci, že jsme aktivní rodina. Přibývající aktivita však vyžaduje správnou kompenzaci a regeneraci těla. Když se intenzivně zapojujeme do sportovních aktivit, naše tělo je vystaveno vysoké zátěži a stresu. Je důležité mu poskytnout odpovídající obnovu a kompenzaci.

Tenkrát mi vyprávěla o projektu svého syna na základní škole. S pomocí rodičů a jejich profesí dostali za úkol vymyslet pro ostatní děti zajímavou hodinu. A zde to podle mě začalo! Když mi odvyprávěla, jak vedla s dětmi hodinu tělesné výchovy. Byla jsem nadšená! A stejně na tom byly tenkrát i ty děti. A proč? Celá hodina měla odlišnou strukturu a tu správnou efektivitu.

Řekla jsem jen: „Jani, to chci taky! Udělej něco!“ (A udělala😊)

Do té doby jsem totiž do programu zařazovala pohybové chvilky a tělesnou aktivitu tak, jak jsem se tomu naučila ve škole. Po zapojení do projektu „Zdravé ptáče dál doskáče“ jsem si začala pokládat otázku, jestli jsem dětem předávala skutečně zdravý pohyb. Snažím se neustále vzdělávat a čerpám inspiraci z různých zdrojů. Ať to jsou školení s pohybovým zaměřením, publikace nebo sociální sítě. Avšak vzájemná spolupráce pedagoga a fyzioterapeuta na organizaci skupinových aktivit zaměřených na rozvoj motorických dovedností a posilování svalů u dětí, mi poskytla cennou podporu a péči v rámci vzdělávacího prostředí mateřské školy. Tyto aktivity mohou být zábavné a interaktivní, aby podporovaly aktivní účast dětí a posilovaly jejich pohybové schopnosti.

Kdo nezažije, neuvěří.